Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola první - Tichošlápkův dopis

Kapitola první - Tichošlápkův dopis

„Harry! Kam běžíš?“
„Nech mě být, Hermiono, chci být sám!“
„Asi bychom ho teď vážně měli nechat. Až bude chtít, tak za námi přijde,“ poznamenal Ron.
„No víš, nemyslím si, že by bylo zrovna rozumné nechat ho samotného. Ne teď, když přišel o svého kmotra.“
„Ale běžet za ním taky nemá cenu. On teď prostě nechce být s námi, chce být SÁM!“
„No jo, Rone, tak dobře. Snad bude v pořádku,“ povzdychla si Hermiona.


Bylo to jen několik hodin, co se vrátili z ministerstva, kde Sirius, Harryho kmotr propadl obloukem.
Harry tak přišel o jediného člověka, kterého bral za vlastní rodinu.
Nejdříve měl Siriuse Blacka za špatného.
Za zrádce a vraha...
Myslel si, že zradil jeho rodiče a vydal je Pánovi Zla.
Také si myslel, že zabil několik mudlů a společně s nimi i svého někdejšího přítele Petera Petigrewa, ale pak se všechno vysvětlilo.
Sirius byl jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
A bohužel tam byl i dopaden a na dlouhých třináct let zavřen do Azkabanu, odkud se mu podařilo uniknout jen díky psí podobě.
Ano, Sirius byl jeden z neregistrovaných zvěromágů.
Poté, co uprchl, se snažil očistit své jméno i před zbytkem kouzelnického světa.
Nedařilo se mu to tak, jak si představoval – v cestě mu stálo příliš mnoho překážek.
V jednu chvíli se už zdálo, že se mu to podaří, ale stačil krátký okamžik a jeho naděje se sesypaly jako domeček z karet.
Harrymu ale nikdy nijak zvlášť nezáleželo na tom, co si myslí ostatní, pokud se tedy nejednalo o jeho dva nejlepší přátele – Hermionu Grangerovou a Rona Weasleyho.
Hermiona byla hnědovlasá dívka, s oříškovýma očima, ještě trochu dětské postavy a velmi chytrá – jen máloco ji ve škole dokázalo opravdu překvapit. Měla nastudovány snad všechny příručky a učebnice hodně dopředu.
Hermiona byla tak trochu perfektcionalistka a totéž vyžadovala i od Harryho a Rona.
Ti však byli jiného názoru.
Znala je už příliš dlouho na to, aby se je snažila změnit.
Věděla, že je musí brát takové, jací jsou.
Ron Weasley, zrzavý štíhlý kluk a Harryho nejlepší kamarád už od chvíle, kdy si k němu přisedl do kupé ve vlaku.
Nic nemohlo jejich přátelství ohrozit.
Nikdo se mezi ně nemohl vklínit.
Ani samotný Draco Malfoy ne.
Harry si moc dobře pamatoval na první setkání, na to, jak se ho snažil získat na svou stranu a přitom urážel Rona.
Harry tenkrát zvolil Rona a nikdy toho nelitoval.
Ron mu byl hodně podobný, ani ne tak vizáží jako vnitřně.
Je ale pravda, že Harry byl víc odvážný a v určitých situacích i trochu zbrklý.
Přesto však byl Ron Harryho přítel.
Přítel, na kterého se mohl v jakékoliv situaci spolehnout.


Harry seděl na břehu jezera.
Zavalitý, snad třistaletý, dub mu poskytoval příjemný chládek, který v horkém odpoledni přišel vhod každému.
Seděl a nepřítomně zíral před sebe.
Po tvářích mu tekly slzy.
Slzy, které ho měly zbavit té bolesti, jež cítil uvnitř.
Nedařilo se jim to.
Rána byla příliš čerstvá na to, aby se tak rychle zacelila.
V tuhle chvíli si byl Harry téměř jistý, že se nezacelí nikdy.
Že tam vždycky bude.
Už nikdy nebude mít opravdovou rodinu.
Sirius Black byl jediný, který mu to přání mohl splnit.
Jediný, koho považoval za svou rodinu.
A pak…
Vzpomněl si, že mu Brumbál předal dopis.
Dopis od Siriuse…

Co v něm může být napsáno? A kdy ho mohl Sirius napsat? Tušil snad, že tu jednou pro mě nebude a že je tu něco, co by mi měl sdělit?
Harrymu se myšlenky honily hlavou a hledal odvahu, aby dopis otevřel.
Nakonec se k tomu přece jen odhodlal…

Milý Harry,
pokud tento dopis čteš, znamená to, že jsem po smrti a už s Tebou nemůžu mluvit osobně. Poprosil jsem Brumbála, aby Ti dopis předal jen a právě v případě mé smrti. On sám netuší, co je jeho obsahem, takže pokud se mu rozhodneš svěřit, bude to pro něj novinkou.
Tví rodiče si přáli, abych byl Tvým kmotrem, abych se o Tebe postaral, pokud by se jim naneštěstí něco stalo. Tuhle roli, roli kmotra jsem nezvládl. Nejdřív jsem byl zavřený v Azkabanu, takže jsem tu pro Tebe vůbec nebyl a když už to vypadalo, že konečně budu moci dostát své roli, zase se to pokazilo a já se musel skrývat před celým kouzelnickým světem. Nikdy jsem Ti nemohl být nablízku. Nikdy jsem Tě nemohl dostatečně podpořit ve všem, co jsi dělal. Nikdy jsem pro Tebe neměl teplé objetí blízké osoby, když jsi ho potřeboval. Mrzí mě to. Mrzí mě to víc, než si vůbec dokážeš představit. Chtěl bych Ti ale říci něco velmi důležitého. Něco, co možná ovlivní Tvou budoucnost. Tvé myšlení a jednání. Možná si teď připadáš strašně sám zrovna tak, jako než jsi poznal mě. Ale nemusíš. Nejsi sám. Máš někoho, kdo by Ti mohl být velmi blízkým. Tvůj otec – měl bratra. Staršího. Nejsem si sice jistý, zda ještě žije, ale pokud ano – je to Tvůj strýc a možná, že má i svou rodinu. Těžko říct, zda by ses o tomto tajemství dozvěděl, pokud bych zůstal naživu. Tvůj otec si nepřál, abych Ti cokoliv o jeho bratrovi řekl – směl jsem jen za toho předpokladu, že bych se obával, že už tu pro Tebe nebudu. A já se bál. A bohužel oprávněně. Vím, že máš teď spoustu otázek, Harry. Ale i kdybych žil, nedokázal bych Ti na ně odpovědět. James, Tvůj otec, mi jen řekl, že měl staršího bratra, ale nic víc – nevím, jak se jmenuje, kde bydlí, jestli má rodinu, jestli vůbec ještě žije. S Tvým otcem moc nevycházeli a nejsem si jistý, jestli i on sám věděl, kde svého bratra hledat. Zmínil se o něm jen jednou jedinkrát, to když se s Tvou matkou rozhodli požádat mě o to, abych se stal Tvým kmotrem. Chápu Tvé zklamání, že Ti o strýci nemůžu nic říct, ale jak Tě znám pustíš se do pátrání a jsem přesvědčený, že ho najdeš! Určitě nebude na škodu, když do hledání zapojíš i své přátele. Budou Ti velkou oporou, pokud se Ti nebude dařit cokoliv o strýci zjistit.
Snad Ti po mně zůstalo aspoň něco trochu pozitivního. Vzpomínej na mě jen v dobrém. Měl jsem Tě rád. Moc rád. Jako vlastního syna. Tvoji rodiče by na Tebe byli moc pyšní.

Tvůj milující kmotr
Sirius Black

To není možné! Já mám dalšího příbuzného a není to Dursley! Proč mi o tom ale Sirius neřekl dříve, mohli jsme je přece hledat společně. Jistě – rodiče si to nepřáli. Ale proč? Že by se otec se svým bratrem nepohodl a od té doby pro něj přestal existovat? Musím ho najít. Musím! Je to možná můj jediný žijící příbuzný z otcovy strany. Prosím, ať ještě žije! Měl bych o tom říct Ronovi a Hermioně. Jak to napsal Sirius – budou mi oporou ve dnech, kdy se mi nebude zrovna dařit zjistit cokoliv o strýci.

Harry vyskočil a řítil se k hradu. V hlavě mu znělo pořád to samé. Já mám strýčka! Opravdového strýčka!


Mezitím v Malfoy Manor…

„Sakra! Kde zase mám svou vycházkovou hůl? To se o všechno musím starat sám!?“ vykřikl rozzlobeně Lucius Malfoy.
„Ale drahý, přece tě nemůže rozčílit taková maličkost jako je tvá hůl?“ zeptala se nevinně jeho manželka Narcisa.
Jen se na ni mlčky podíval.
Nechápal, jak si mohl vzít za ženu zrovna ji.
Nebyla ničím výjimečná – snad jen svou krásou.
„Ne, tohle by mě opravdu rozčílit nemělo, ale možná tvé pozdní noční návraty ano, co myslíš?“
„Do nich ti nic není.“
„Ale ano je – jsi má žena a ta se nebude tahat po nocích kdo-ví-s-kým!“
„S nikým se netahám. A víš co, měl by sis najít milenku – možná bys pak byl snesitelnější…“
„Tohle už nikdy neříkej! Moc dobře víš, že Malfoyové jsou věrní!“ Bohužel i když nemilují… Vzdychl si Lucius.
„Pane, tady je vaše vycházková hůl,“ přišoural se jeden starý domácí skřítek a v rukách držel zmíněný předmět.
Lucius si ji od něj vzal bez mrknutí oka a vydal se ke dveřím.
„Na večeři mě nečekejte,“ prohodil ještě ke své ženě, těsně předtím než vyšel ze dveří.


A/N: Za beta-reading moc děkuji Viviane! ;-)

|| 2. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis